Drječin
Drječin (němsce Dretschen) je wjes ze 114 wobydlerjemi[2] při hornim běhu Dołheje wody na juhu hornjołužiskeho wokrjesa Budyšin, kotraž słuša wot lěta 1999 ke gmejnje Dobruša-Huska.
| |||||
gmejna: | Dobruša-Huska | ||||
zagmejnowanje: | 1974 (do Huski) | ||||
wobydlerstwo: | 114 (31. decembra 2018)[1] | ||||
přestrjeń: | 3,11 km² | ||||
wysokosć: | 280 metrow n.m.hł. | ||||
51.12416666666714.348611111111280
| |||||
póstowe čisło: | 02694 | ||||
předwólba: | 035932 | ||||
wotwodźene słowa: |
| ||||
wikidata: Drječin (Q10373885)
|
GeografijaWobdźěłać
Wjes leži něhdźe wósom kilometrow juhozapadnje Budyšina a 280 metrow nad mórskej hładźinu w sewjernym dźělu hornjołužiskich horow.
Susodne wjeski su Běłe Noslicy na sewjeru, Warnoćicy na juhowuchodźe a Demjany na zapadźe. Sewjerowuchodnje wsy pozběhuje so hórka Ćeleńc (367 m) a na juhu Wulki Pichow (499 m).
StawiznyWobdźěłać
Po sydlišćowej formje je Drječin nawsowc, kotryž so pisomnje prěni raz w lěće 1352 jako Dreschin naspomni. Drječin njeměješe ryćerkubło, ale podsteješe bjezposrědnje Stołpinskemu hamtej. Cyrkwinsce słušachu Drječinjenjo hač do reformacije do Wjazońcy a wot toho časa do Husčanskeje wosady.[3]
Hač do lěta 1974 bě Drječin samostatna gmejna z Warnoćicami jako wjesnym dźělom a po tym hač ke gmejnskej reformje 1999 dźěl Hušćanskeje gmejny.
WobydlerstwoWobdźěłać
W lěće 1884 měješe wjes po Mukowej statistice 173 wobydlerjow, z nich 98 Serbow (57 %).[4] Po Arnošće Černiku rěčeše w lěće 1955/56 jenož hišće 16 % Drječinjanow serbsce, mjez nimi 16 dźěći a młodostnych.[5] 1925 bě wot cyłkownje 157 wobydlerjow 154 ewangelskich.
WosobinyWobdźěłać
- Jan Arnošt Holan (1853–1921) – gymnazialny wučer, spisowaćel; rodźeny w Drječinje
- Michał Rostok (1821–1893) – přirodospytnik, mjez 1844 a 1884 wučer w Drječinje
ŽórłaWobdźěłać
- ↑ staw: 31. decembra 2018; Gmejnska nowina gmejny Dobruša-Huska
- ↑ staw: 31. decembra 2018; Gmejnska nowina gmejny Dobruša-Huska
- ↑ Drječin w Digitalnym stawizniskim zapisu městnow Sakskeje (němsce)
- ↑ Ernst Tschernik: Die Entwicklung der sorbischen Bevölkerung. Akademie-Verlag, Berlin 1954, str. 52. → wšě wjeski
- ↑ Ludwig Elle: Sprachenpolitik in der Lausitz. Ludowe nakładnistwo Domowina, Budyšin 1995. [496 wobydlerjow, z nich 53 dorosćenych z aktiwnymi znajomosćemi serbšćiny, 12 z pasiwnymi, 16 serbskich dźěći a młodostnych, 415 bjez znajomosćow] → wšě wjeski
WotkazWobdźěłać
Běłe Noslicy | Brězynka | Cokow | Ćěchorjecy | Demjany | Dobruša | Drječin | Družkecy | Hnašecy | Holca | Hrubjelčicy | Hunćericy | Huska | Kočica | Kosarnja | Nowa Wjes | Nowe Demjany | Nowe Družkecy | Přišecy | Słónkecy | Warnoćicy