Dalmatišćina: Rozdźěl mjez wersijomaj

Inhalt gelöscht Inhalt hinzugefügt
Henriku (diskusija | přinoški)
Henriku (diskusija | přinoški)
Rjadka 29:
Dalmatisce rěčeše zromanizowana ludnosć zapadneho Balkana, kiž po přichadźe Słowjanow zdźerži so na přibrjohu, wosebje pak w přistawnych městach, kotrež běchu zdobom twjerdźizny. Je dopokazana jeje přitomnosć we wonych kónčinach w 10. lětstotku, hačrunjež jeje eksaktna ličba znata njeje. Tam sydlachu tež Italojo, jich rěč a pozdźišo tež [[chorwatšćina]] dalmatišćinu wohrožowaštej. Z Italami mějachu rěčnicy dalmatišćiny jara intensiwne poćahi, a to nic jenož z Italami w Dalmaciskej, ale tež z tymi na Appeninskej połkupje. Wliw italšćiny, wosebje pak venedigskeje narěče, móžemy w srjedźowěkowskich dalmatiskich tekstach pytnyć. Najstarše dalmatiske dokumenty buchu napisane w ''južnej'' (''raguskej'') narěči, to su lisćiny inwentara z 13. lětstotka a listaj z lět 1325 a 1397. Z raguskeje narěče znajemy někak 260 słowow, někotre w prěnjej połojcy 15. lětstotka raguski rektor Filippo Diversi zapisa. Tute leksikalne elementy pokazuja rozdźěle mjez woběmaj narěčomaj. Na př. ''chlěb'' w sewjernej narěči rěka ''pan'', w južnej narěči pak ''pen'' (italsce ''pane'', rumunsce ''pâine''), ''chěža'' w južnej narěči rěka ''chesa'', w sewjernej ''cuosa'' (italsce ''casa'', rumunsce ''casă''). Zda so, zo wjetšina wobydlerjow města Zadar hižo do renesansy swoju maćernu rěč wopušćichu a venedigsku narěč italšćiny rěčachu. Senat Raguskeje republiky wobaraše so wosebje přećiwo słowjanskemu wliwej; wón mjenujcy wobzamkny, zo wšě jeho wuradźowanja dyrbja so ''lingua veteri ragusea'' (we starej raguskej rěči) wotměwać, a nałožowanje słowjanskeje rěče (''lingua sclava'') bu zakazane. Njedźiwajo na to w 16. abo 17. lětstotku w tutym měsće dalmatišćina so zhubi a městne wobydlerstwo chorwatsce rěčeše. W někotrych kónčinach (na kupje Krk/Vikla) zdźerži so dalmatišćina hač do 19. lětstotka.
 
Posledni rěčnik dalmatišćiny bě [[Tuone Udaina]] († 10. 6. 1898) pochadźacy z kupy Krk, mjenowany „Barbur“ („frizer“, to bě mjenujcy jeho powołanje). W lěće 1897 wopyta jeho Matteo Giulio Bartoli a zapisa někak 2800 dalmatiskich słowow, někotre stawizny (tež z Udainoweho žiwjenja), kotrež wón we swojej knize wo dalmatišćinje wozjewi. <ref name=Bartoli>Bartoli, Matteo Giulio, ''Das Dalmatische'' (2 zwjazkaj), Kaiserliche Akademie der Wissenschaften, Wien 1906; hlej tež italski přełožk: ''Il Dalmatico'', Istituto della Enciclopedia Italiana, Italska 2000</ref> Jako informator bě Udaina skerje problematiski, dokelž dalmatišćina njebě jeho maćeršćina, wón ju hižo někak dwaceći lět wjace njerěčeše, jenož so dopominaše na priwatne rozmołwy w staršinskimstaršiskim domje. Po čas slědźenja bě wón hłuchi a tež zuby njeměješe.
 
== Zakładne informacije wo dalmatiskej gramatice ==
Z Wikipedije, swobodneje encyklopedije