Lěsny nahlenc
Ilustracija lěsneho nahlenca (Oxalis acetosella)
systematika
Domena Eukaryoty
Swět Rostlinstwo
rjadownja: (Rosopsida)
podrjadownja: (Rosidae)
rjad: (Oxalidales)
swójba: Nahlencowe rostliny (Oxalidaceae)
ród: Nahlenc[1][2] (Oxalis)
družina: Lěsny nahlenc
wědomostne mjeno
Oxalis acetosella
L.
Wobdźěłać
p  d  w

Lěsny nahlenc (Oxalis acetosella) je rostlina ze swójby nahlencowych rostlinow (Oxalidaceae).

Lěsny nahlenc (Oxalis acetosella)
Dele klapowane łopjena

Wopis wobdźěłać

Lěsny nahlenc je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 5 hač 12 cm.

Pjenk je lězucy a šupiznaty.

Łopjena wobdźěłać

Na spódku stejace třiličbne, wutrobojte łopjena so wot jednotliwych kćenjow přesahaja.

Kćenja wobdźěłać

Kćěje wot apryla hač meje. Kćenja maja dołhe stołpiki. Pjeć běłych, rědko róžojtych abo módrojtych krónowych łopješkow docpěwa dołhosć wot 10 hač 15 mm a je zwjetša wioletnje abo purpurowje žiłkate. Za čas lěta a nazymy wustupuja přidatne stołpikate kćenjowe pupki, kotrež so njepukaja. Keluškowe łopješka su dołhojće-lancetojte.

Stejnišćo wobdźěłać

Rosće w lěsach. Preferuje čerstwe a włóžne, stuchłe pódy.

Rozšěrjenje wobdźěłać

Rostlina je w Europje rozšěrjena, ale w juhu w horinach wustupuje.

Wužiwanje wobdźěłać

Noty wobdźěłać

  1. Pawoł Völkel: Prawopisny słownik hornjoserbskeje rěče. Hornjoserbsko-němski słownik. Ludowe nakładnistwo Domowina, Budyšin 2005, ISBN 3-7420-1920-1, str. 279.
  2. W internetowym słowniku: Sauerklee

Žórła wobdźěłać

  • Spohn, Aichele, Golte-Bechtle, Spohn: Was blüht denn da? Kosmos Naturführer (2008), ISBN 978-3-440-11379-0, strona 154 (němsce)
  • Brankačk, Jurij: Wobrazowy słownik hornjoserbskich rostlinskich mjenow na CD ROM. Rěčny centrum WITAJ, wudaće za serbske šule. Budyšin 2005.
  • Kubát, K. (Hlavní editor): Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha (2002)
  • Lajnert, Jan: Rostlinske mjena. Serbske. Němske. Łaćanske. Rjadowane po přirodnym systemje. Volk und Wissen Volkseigener Verlag Berlin (1954)
  • Rězak, Filip: Němsko-serbski wšowědny słownik hornjołužiskeje rěče. Donnerhak, Budyšin (1920)
Z Wikipedije, swobodneje encyklopedije